Bangkok

Nadesel cas (a hlavne je k dispozici pocitac), abych shrnula nase tri dny v Bangkoku. Puvodne jsem tak chtela udelat v jednom clanku, ale byl by nekonecny a sepisovala bych to tu do rana a jelikoz si zrovna ted musime jit dat do centra Chiang Mai drink, nemam tolik casu. Proto pokracovani zitra, mozna pozitri (v zavislosti na poctu tech napoju). Jen vtipkuju, nebojte, mami a tati, vubec tu nepiju. Vlastne jsme s Misou zjistily, ze to je nase prvni dovolena, kde takhle malo pijem. Vime, zni to neuveritelne :-D

Kdyz jsme v sobotu 24.10. pristaly v Bangkoku, po opusteni letadla nas cekala docela dlouha fronta na imigracni kontrole. Pri ni jsme musely vyplnovat kratke formulare o tom, odkud jsme, kde bydlime, jaky je nas rocni plat (poznaj podle toho, jestli chcem v Thajsku zakorenit uz navzdy, nebo co? :-)), kam se v Thajsku chystame a kde tu budeme bydlet. Uspesne jsme tam neco vyplnily, i kdyz za pravdivost informaci bychom urcite ruku do ohne nestrcily. Fronta byla asi na 45 minut a pritom jsme jen odevzdaly u okynka (tech tam bylo asi 7) pas a formular, tak nevime, co tam tak dlouho trvalo. Pak jsme se zacaly modlit, aby se na jezdicim pasu objevily obe nase krosny. Dokonce jsme premyslely, zda dame tento pobyt treba jen s jednou z nich a shodly jsme se, ze za jedineho predpokladu - ze prijede ta ma a ne Misina. Ona by se do mych veci narvala v pohode, sice by na ni plandaly, ale to by se dalo vydrzet. Opacne by to fakt nefungovalo :-D Na letisti na nas vsude vyskakovaly cedule, ze Budha je posvatny a opravdu si nemame jeho sosku tahat s sebou domu. Souhlasime, stejne bychom ji nemely do ceho strcit, kdyz meri 36 metru.

Metrem jsme dojely z letiste bliz centru, tam jsme si na ulici (primo v kolone) odchytly taxika a nechaly se odvezt az pred hostel. Tam uz na nas recepcni cekal, nabidl nam dokonce lepsi pokoj s oddelenymi postelemi - puvodne jsme se mely mackat na jedne manzelske - za stejnou cenu. Pokoj mel pouhych 9 m2 a za sklenenou prepazkou sprchu s wc, jeden psaci stul a mini lednicku, ale na to prespavani to stacilo. Coz jsme hned otestovaly a az do pozdniho odpoledne se jaly dospavat casovy posun.

Dole v hostelu varila takova stara pani, coz byla zaruka ochutnavky tech pravych mistnich jidel, zadne vylepseniny pro zhyckane turisty, tak jsme se tam rovnou najedly. Uz si ani nevzpominam, jake bylo nase prvni jidlo, ale stoprocentne to byly ryzove nudle nebo ryze, co jineho tady :-) Rovnou jsme si daly prvni fresh dzus, rozmixovane ovoce s vodou a ledem - pry si mame davat pozor na jejich vodu z kohoutku a led, ktery by z ni mohl byt udelany. Nikde jsme to nijak prehnane neresily - led ve vsech drincich byl nejspis nezavadny a vodu primo z kohoutku nepijeme, takze zadne zazivaci problemy nenastaly. Freshe jsme ochutnaly z manga, vodniho melounu, ananasu, tropickeho ovoce a nejvic u nas vede bananovy pro svou sladkokyselou chut. Mimochodem, banany tu fakt chutnaji jinak nez u nas, jsou mirne nakysle a hutne, docela sladke, ale ne prehnane moc jako treba ananasy.

Pote jsme se uz konecne vydaly do slavne KaoSan Road, ulice, ktera nikdy nespi. Je ciste turisticka a my bychom ji prirovnaly k ostravske Stodolni. Jeji povest ji predchazi, ale kdyz tam najednou stojite, tak si rikate, to je jako ono? Vzdyt tu nic extra neni. A pak objevujete stanek po stanku, vetsinou s oblecenim a cetkama, jidlem a pitim. Videla jsem ten nejnechutnejsi stanek s jidlem na svete - osmahnute kobylky, cvrcci, cervi (to by se jeste dalo), ale to nejhorsi, na spejlich vyskladani opeceni pavouci a stiri. Nejdriv jsem se lekla, pak jsem si malem ublinkla a nakonec se mi ten pohled tak zaryl do vzpominek, za uz to snad nikdy nevymazu, ble. Kazdopadne s kazdym dalsim drinkem se nam ulice zamlouvala cim dal vic, dokonce jsme si i ze stanku na ulici daly veceri - stary pan umichal ryzove nudle s vejcem a tofu a byla to dobrota i presto, kolik malo surovin spojil a jak je nemytyma rukama hazel do wok panve :-)) Bylo nutne to tedy v zaludku zas vypalit a jelikoz hruskovice dovezena z Cech byla daleko na pokoji, daly jsme si pro jistotu nejsilnejsi drink v napojovem listku mistniho baru Lucky Beer - Long island tea. Zaludku to urcite pomohlo, jen poranu uz tolik ne. Nakonec jsme si v baru mezi stoly zatancily s rozjetymi sikmookymi turistkami, co se s nami dokonce parkrat vyfotily, a kolem druhe ranni jsme tahly ob dve ulice na pokoj. Rano jsme zaspaly snidani a vstavaly rovnou ve 13 hodin na obed. Od te doby jsme tu uz nepily, hehe.

Tak to byl prvni den v hlavnim meste a dalsi dva dny zas priste. Ted to jdeme poladit do ulic na severu Thajska.

Ladiii!