Rozkos za par bathu
Objevily jsme raj. Ted nemluvim o momentu, kdy jsme se probudily rano ve vlaku kousek od Chiang Mai a z oken jsme se kochaly prenadhernou zelenou prirodou plnou pralesu, palem a bananovniku. To je zase jiny raj. Ale mam na mysli kouzlo a pozitek z thajskych masazi. Uz v Bangkoku vedle naseho hostelu bylo nekolik salonu, kam jsme parkrat zasly po celem dni chozeni na masaz chodidel a nyni pokracujem i na severu, kde jsou ceny jeste nizsi - pulhodinka v prepoctu asi za 40 Kc. Neuveritelna rozkos, ale to si urcite dokazete predstavit. Tak to dnes pisu jen tak mimochodem, at vite, co vlastne delame zrovna ted po prijezdu, nez nas budou schopni odpoledne ubytovat v hostelu.
Nocni cesta do Chiang Mai
Preskakuji zazitky z Bangkoku, kteremu se budu samostatne venovat v nekterem z nasledujicich clanku a popisu aktualni cast nasi cesty. Probiha ve vlaku a ma sva pro i proti. Rozhodly jsme se tech 700 km na sever Thajska zdolat vlakem, jelikoz je to levnejsi varianta nez letenka, navic to jezdi pres noc, takze usetrime za ubytovani na jednu noc. Take pozname dalsi moznost prepravy a jeji uroven sluzeb.
Vlaky jsou ve stavu podobnem nasim starsim kupe od CD a je v nich celkem cisto. Stihly jsme koupit jizdenky do spacich vozu pouze do druhe tridy, ale ta se od prvni lisi snad jen tim, ze kupe nejsou uzavrena. Ale to ve finale ani moc nevadi, protoze kazda sedacka nahore i dole (jako palandy) ma kolem dokola zaves, takze ma clovek naproste soukromi.
Co je ale fakt nestastne, je drsna klimatizace. Teplota v celem vagonu je asi 18 stupnu. Zima by ani nevadila tak moc, jako to neprijemne foukani, se kterym se neda udelat nic. Mame na sobe nekolik vrstev obleceni vcetne cepic, ale i tak dychani toho studeneho vzduchu skonci akorat bolenim v krku. Snazim se dychat s hlavou pod perinou, ale to se neda vydrzet celou noc. Holt si rano vycucame par vitaminu a zapijem to cerstvymi dzusy. Jinak je ale spani velmi pohodlne, kazdy ma pres sedadlo slabou matracku, prosteradlo, polstar a vypranou nove zabalenou slabou deku.
Ve vedlejsim vagonu jsme nasly jidelni vuz, mimochodem bez klimosky a s otevrenymi okny dokoran, tak jsme se tam pred vecerkou nakyblovaly, ze se zahrejem a dame si nejakeho panacka na dobre spani a oni tam nic nemeli. Ve vlaku je bohuzel (nebo bohudik?) zakazana veskera konzumace alkoholu. To nam trochu prekrizilo plany. Asi proto jeste ted, ve dve rano, nemuzu usnout a radsi sepisuju poznamky, hehe. Ale ne, to nebude chlastem, jen jeste casovym posunem, nejak s nim porad valcime. Cela dopoledne jsme jak prastene, pozdeji odpoledne se pomalu proberem a vecer, kdyz se nam zacina chtit spat, tak nez se ulozime, nas to zas nejak prejde a nejde usnout. To se jiste zmeni, jenze to uz budem zas na ceste domu a to bude opet nezadouci :-)
Na brzke rano jsem naridila budika, abychom si krajinu za okny prohledly pri vychodu slunce, tak snad na nas zrovna neprijde unava a nezaspime to. Pri nejhorsim si privstanem jindy, vsak na to budem na severu mit cas az do soboty. Stravime tam z celeho Thajska nejvic dni, pry to stoji za to - krasna priroda vcetne pralesu a take atmosfera praveho thajskeho zivota, bez zlatych pozlatek pro turisty. Tak to poradne prozkoumame, jestli vsechno ladi nebo ne(LADI) ;-)
Držte si klobouky, startujéém
Tak je to tu. Po více než 5 letech se vracím na blog a opět ze stejného důvodu - hrnout do vás co nejvíce zážitků z mých cest. I přesto, že dnešní doba přeje daleko více facebooku a jiným vychytávkám, tohle mi připadá jako nejjednodušší způsob, jak dostat vzkazy opravdu všem blízkým. A navíc - vypadá to tu skoro jako bych psala deník.
Tak už se těšíte? Já moc, protože od teď za 4 hodiny zahajuji zatím nejexotičtější a nejvzdálenější dovolenou v mém životě. A ještě nemám zabaleno a místo toho radši sedím v práci a zakládám blog. Co bych pro budoucí čtenáře neudělala!
Tak se tu mějte krásně, já si letím užít trochu té cestovní horečky.
Ladí? Neladí!